Předci Shorin

Kushanku
S tímto jménem je neoddělitelně spjat vznik okinawského Shorin-ryu. Kushanku byl čínským expertem bojového umění (jeden z největších své doby), který do Okinawy přišel pravděpodobně v roce 1761 jako vyslanec čínského císaře Ming.

Ve městě Naha, kde žil, se setkal s mistrem Tode, Sakugawou, který se stal jeho žákem a byl od něj 6 let vyučován. Vyučoval ho své Kata, ve kterých byl skrytě obsažen jeho veškerý bojový styl. Avšak původní Kushanku-Kata byla Sakugawou změněna, což vedlo později k založení více variant odvozených z formy Sakugawa.
Oficiálním následníkem (Uchi-deshi) Kushanku na Okinawě byl Yara, který cvičil původní variantu Kushanku a předal ji dále.

Shionja - byl dalším čínským expertem bojového umění, který přišel v 17. století do Okinawy. Měl velký vliv na směr Tomari a zanechal znatelné stopy čínských technik ve škole Matsumora z Tomari.

“Karate” Sakugawa - jeden z prvních známých okinawských expertů bojového umění velkého významu byl Sakugawa Shungo, také zván “Karate (Tode) Sakugawa”.
Studium okinawského Tode a Kobudo začal pod vedením mnicha Takahara Peichin, který Tode spojil s různými formami meditace. Sakugawa byl ve 23 letech považován za pokročilého žáka bojových umění a byl na Okinawě znám. Po smrti svého mistra pokračoval ve studiu u mistra Kushanku a později zdokonaloval svoje umění i v Číně.

Sakugawa byl učitelem, který kladl důraz na tradiční obsahy bojových umění a odmítal všechny druhy specializace. Byl zakladatel okinawského Dojokun (Pravidla chování v Karate).

Sokon Matsumura byl nejvýznamnějším okinawským mistrem Karate další generace. Narodil se pravděpodobně v roce 1792 v Shuri. Již od deseti let byl vyučován mistrem Sakugawou a rychle se rozvíjel ve vynikajícího experta bojových umění, který se stal svými činy na Okinawě legendou. Od svého krále obdržel titul “Bushi” (Samuraj).

V té době nebylo ještě okinawské Karate systematizováno a bylo odkázáno výhradně na interpretace jednotlivých mistrů, kteří své znalosti předávali žákům. Umění, které mistr vyučoval, neslo jeho jméno.

Sokon Matsumura pojmenoval svůj styl poprvé Shorin-ryu Gokoku-an Karate. Jeho škola byla jednou z nejvýznamnějších a téměř všichni důležití mistři další generace s ní byli spjati. Ve škole Matsumura byly sloučeny Shuri-te a Tomari-te a od té doby již mezi těmito systémy nebylo žádné ohraničení.

Yasutsune Itosu byl jedním z největších Meijin (velkých mistrů) okinawských bojových umění (1830 - 1916). V 16 letech se stal žákem mistra Matsumury. Během doby se vyvinul vneporazitelného bojovníka.
Jeho poslední utkání bylo v 75 letech proti jednomu významnému japonskému šampiónovi Juda. Japonci stále chtěli odhalit tajemství kolem okinawského umění, což byl důvod pro trvalá vyzvání okinawských škol. Ta však zůstávala bez odpovědi, a tak Japonci vyvinuli tlak na okinawské správní orgány, které byly nuceny se obrátit na mistry Okinawa-te a požádat je o souhlas s bojem. Mistr Itosu nakonec výzvu přijal.

Když před japonského bojovníka předstoupil 75-letý stařec, považoval to pod svoji důstojnost. Itosu shromáždil svoji školu a řekl žákům: “Dnes budete moci vidět Karate ve skutečném boji. Ukáži Japoncům, že Karate může být strašnou zbraní.”Boj trval jen několik sekund. Když Japonec poprvé zaútočil, provedl mistr Tsuki (úder pěstí) a Judoka padl v bezvědomí k zemi. Poté provedl techniku Kuatsu (znovuoživovací) a přivedl ho k životu. Přítomným řekl: “Dnes jste viděli, co může Karate způsobit. Nemělo by se nikdy užívat za tímto účelem, neboť Karate je zamýšleno jen pro bezvýchodné situace. Zanechte toho s dnešním bojem a vždy si na to vzpomeňte.”

Nejvýznamnějším přínosem mistra Itosu byly jeho Kata. Mezi jeho odkazy patří i tato slova:
“Karate je způsob života, cesta, jak dospět k absolutní bezpečnosti a nebojácnosti.”

Shorin- ryu v Japonsku

Začátek vývoje japonského karate je spjat s jedním jménem, se jménem člověka, kterého všichni přívrženci tohoto umění právem pokládají za otce moderního karate:

Gichin Funakoshi
Narodil se roku 1868 na Okinawě. V dětství bydlel u svého dědečka Gifu, který byl známý konfucianský učenec. Už během školní docházky se setkal s mistrem Anko Azato (Yasutsune Azato Peichin) a začal u něho s výukou v Karate-do. V té době cvičil karate tajně, a to vyžadovalo, aby navštěvoval svého učitele v noci. U Azata býval často na návštěvě mistr Itosu, se kterým se bavili i o filozofických aspektech bojového umění.
Funakoshi se stal učitelem na vyšší škole v Naha, kde v roce 1901/1902 vedl demonstraci karate u příležitosti návštěvy japonského školního komisaře, jehož zpráva přiměla ministerstvo kultury k zavedení karate jako součásti učebního plánu na okinawských školách. V následujících letech docházelo k četnějším kontaktům mezi významnými japonskými osobnostmi a okinawským karate, ve kterém Funakoshi začínal hrát stále významnější roli.
Po třiceti letech školní výuky požádal Funakoshi o uvolnění a věnoval se plně bojovým uměním. V roce 1916 uspořádal demonstraci karate v Kyotu a v roce 1921 pro japonského prince Hirohita. Okinawští mistři začali ztrácet kontrolu nad svým uměním.
V roce 1922 byl Funakoshi vybrán, aby představil karate v Japonsku. Zároveň měl získat úctu okinawskému národu a důstojně jej v cizině zastupovat (Funakoshi byl nejen mistrem bojových umění, ale i mistrem kaligrafie a básnického umění, zběhlý v japonském jazyku a v okinawské kultuře). Měl Japoncům splnit jejich 300 let staré přání - uvolnit tajemství starého okinawského Tode. Z Japonska se Funakoshi už nikdy nevrátil. Tehdy 53-letý mistr zde věnoval zbytek svého života šíření Karate-do. Jeho začátky v Japonsku byly velmi těžké. Přes den si vydělával příležitostnou prací a večer učil své první žáky. V roce 1924 založil první karate klub při Keio univerzitě a poté následovaly další školy a univerzity.
Během krátké doby vzbudil pozornost četných prominentních kruhů japonského Budo, mezi jinými také legendární Jigoro Kano - zakladatel juda. Celý život spojovalo oba mistry hluboké přátelství. Říká se, že mistr Funakoshi poté, co Kano roku 1938 zemřel, se každé ráno na počest velkého mistra poklonil směrem ke Kodokanu.
Kanova opatření všechno zmodernizovat velmi ovlivnila Funakoshiho tradiční pojetí bojových umění. Velmi nadšen byl například Kanovou stupnicí danů. Cesta mistra Funakoshiho nakonec vedla k založení jím nezamýšleného stylu Shotokan.

Ve 30. letech se bojové umění velmi rozšířilo a poptávka po učitelích byla velká. Mnoho mužů přicházelo z Okinawy do Japonska, ale jen málo z nich byli učitelé karate. Otvírali Dojo a učili žáky v technice uličního boje, porušovali veškeré zásady karate, což vedlo k tomu, že karate získalo velmi špatnou pověst.
Funakoshiho soukromé dojo se však těšilo dobré pověsti i v nejvyšších kruzích Tokya, neboť své žáky si pečlivě vybíral. Dbal neustále na to, aby oslovoval i duchovní vrstvy Tokya, a proto byly mezi jeho žáky mnozí, kteří zvládali toto umění i po vnitřní (duchovní) stránce. Funakoshi zemřel 26. dubna 1957.

Ke konci života sestavil 20 pravidel (Shoto Nijukun), k jejichž zachovávání vyzýval.

Shoto Nijukun
Karate začíná respektem a končí respektem.
V karate se nedělá první pohyb.
Karate je pomocníkem spravedlnosti.
Poznej nejprve sám sebe, teprve potom toho druhého.
Intuice je důležitější než technika.
Nauč se kontrolovat svého ducha a pak ho osvoboď.
Neštěstí se stává vždy z nepozornosti.
Nevěř, že se karate odehrává jenom v doju.
Cvičit karate znamená pracovat celý dlouhý život, v tom neexistují hranice.
Spoj svůj každodenní život s karate, pak najdeš “myo”.
Opravdové karate je jako horká voda, která chladne, když ji stále neohříváš.
Nemysli na výhru, ale přemýšlej o tom, jak neprohraješ.
Změň svoji obranu vůči nepříteli.
Boj odpovídá vždy tvé schopnosti zacházet s keyo (nehlídaný) a jitsu (hlídaný).
Představ se svou ruku a nohu jako meč.
Když opustíš místo, kde jsi doma, děláš si četné nepřátele, takové chování ti přináší mrzutosti.
Začátečníci musí zvládnout všechny úkony bez vlastního úsudku, teprve potom dosáhnou přirozeného stavu.
Kata musejí být prováděna korektně, ve skutečném boji je tomu naopak.
Tvrdé a měkké, napětí a uvolnění, pomalu a rychle - všechno ve spojení se správným dýcháním.
Vzpomeň si a mysli vždy na “kufu” - žij těmito předpisy po celý den.

Shoto znamená v překladu “šumění pinií”. Tímto slovem podepisoval Funakoshi svoje básně a stalo se brzy velmi známé.

V Japonsku se označení Shoto používalo pro styl karate, který vyučoval mistr Funakoshi. Shoto-kai znamená sjednocení Shoto-stylu a Shoto-kan znamená místo (centrum) pro Shoto-styl.

Vznik Shoto-kai
Shoto-kai je označení pro bojové umění mistra Funakoshiho, které po jeho smrti v roce 1957 převzal jeho nejstarší žák Shigeru Egami. Spolu s Genshin Gironishi stál mistr Egami v popředí stylu a rozvíjel ho dál v tradiční linii, věrný mistrově pojetí a metodě. Následoval tak výslovné přání mistra Funakoshiho, podle něhož bylo bojové závodní karate v organizaci Shoto-kai zakázáno.
Shotokai je jméno jedné z organizací založené v roce 1935 na materiální podporu jejich mistra. Poté, co mistr Funakoshi zemřel, byl Shotokai v roce 1958 nově organizován. Genshin Hironishi se stal jeho prezidentem a mistr Shigeru Egami jeho šéfinstruktorem. Tato organizace se zformovala jako protiklad JKA, která vyučovala karate v závodním pojetí. Egami nikdy neakceptoval zápas, protože byl v rozporu s duchem Karate-do. “Tělo je omezené, ale duch může jít stále dál”, byla jeho zásada. Hlavní myšlenka jeho karate byla učit kumite jako hledání harmonie mezi dvěma partnery a ne jako přání toho druhého porazit.

Hidetaka Nishiyama se narodil v roce 1928 v Tokiu. Od roku 1943 začal cvičit pod vedením Gichin Funakoshiho a začal praktikovat karate. V roce 1955 je zakládajícím členem JKA (Japan Karate Association). Je autorem prvních pravidel kumite (zápasu) vůbec, na základě kterých se pořádalo První mistrovství Japonska v karate. Do USA přijel v roce 1953 a poprvé představil karate mimo Japonsko. Společně s Richardem C. Brownem vydal knihu “Karate the Art of Empty Hand Fighting” (Karate - bojové umění prázdných rukou). V současné době je Sensei Hidetaka Nishiyama prezidentem ITKF, sídlící v Los Angeles. V České republice byl již jednou v roce 1999 na víkendovém semináři tradičního karate v Brně. Sensei Hidetaka Nishiyama je živou legendou a kultovní osobností současného tradičního karate.