Na úvod - Karate team KCK

Kyokushin karate

Masutatsu OyaMa

Masutatsu Oyama se narodil 27. července 1923 v korejském městě Kinje jako Hyung Yee (vlastní jméno). V útlém věku začíná svůj trénink tzv. „18 technikami“ Shakuriki systému. Ve 13 letech přichází do Japonska, kde se seznamuje s Judo a začíná cvičit Karate pod vedením mistra Funakoshiho. V patnácti letech získává Shodan (1. dan) a v osmnácti je držitelem Nidan (2. dan). V roce 1941 se zapisuje ke studiu na Takushoku univerzitě a ve věku dvaceti čtyř let získává Shidan (4. dan).

V roce 1945 dobrovolně vstupuje do speciálních útočných oddílů japonské císařské armády, ale vzhledem ke kapitulaci se nikdy nedostává do žádné bojové akce. Po šestiměsíční zkušenosti s vězením, kam se Oyama dostává za potyčku s americkými vojáky, stává se žákem Goju-kai. Odchází na kratší dobu do izolace v klášteře na hoře Minobu, aby se následně zúčastnil prvního poválečného mistrovství Japonska. Svým soupeřům nedává žádnou šanci a zaslouženě vybojuje titul celostátního mistra země vycházejícího slunce.
V roce 1948 odchází na horu Kiyozumi v provincii Chiba a v samotě trénuje rok a osm měsíců. Po svém návratu, aby uvedl Karate do vědomí veřejnosti, zkouší exhibičně bojovat s býky. Společně s expertem v Judo Koichi Endem odcestoval v roce 1952 do USA, kde absolvoval 270 exhibičních zápasů, ve kterých vždy zvítězil. Zakládá svůj styl Karate známý jako „Kyokushinkai Karate“ – „cesta poslední pravdy“. Tento styl je nejtvrdším ze všech známých směrů Karate.

24. dubna 1994 umírá ve věku sedmdesát jedna let. Prožil život plný rozporů a těžkých zkoušek, aby se na jeho konci stal mravně zoceleným a váženým mužem. Shihan Masutatsu Oyama, držitel 10. danu, byl jedním z největších mistrů bojových umění dvacátého století.

„V mládí jsem se chtěl stát budhistickým mnichem, válka mi v tom však zabránila. Tehdy jsem si řekl, že čas, kdy se jím stanu, přijde ve stáří. Nepřišel. Začal jsem totiž žít plnohodnotným životem pro Karate a to se už nikdy nezměnilo.“

Kumite 100 mužů

Kumite 100 mužů je jednoznačně maximální možný test fyzických a psychických schopností bojovníka.V oblasti plno kontaktních bojových uměním nemá svým rozsahem, náročností a objemem srovnání.

Kumite 100 mužů v  podstatě spočívá ve zkoušce kdy proti jednomu bojovníkovi postupně nastupuje ve dvou minutových kolech během jednoho dne celkem 100 soupeřů, pokud možno v každém utkání vždy soupeř nový a odpočatý. Zkoušený nemá nárok na odpočinek, musí minimálně 50 % zápasů přesvědčivě vyhrát a pokud je knokautován, tak musí být schopen nejpozději do 5 sekund pokračovat v boji.

Na světových šampionátech kick boxingu, full kontaktu či thajského boxu  závodníci  absolvují 5 – 8 velmi tvrdých a vyčerpávajících utkání během jednoho dne. Mezi těmito utkáními mají ovšem  určitý čas na odpočinek a regeneraci.V zápasech profesionálů  dochází často k bojům na 10 i více kol. I zde jde o vysokou zátěž, boj je ovšem veden mezi dvěmi bojovníky, jejichž bojový potenciál je postupně s přibývajícími koly oboustranně limitován počtem inkasovaných úderů.

Z tohoto pohledu je potom kumite 100 mužů prakticky tříhodinovou válkou jednoho muže proti obrovské přesile.Z hlediska lidských možností se jedná o zcela ojedinělý výkon, který si zaslouží hluboké uznání, neboť pro většinu bojovníků zůstává nedostižnou fikcí a neuskutečnitelným snem.

Myšlenku kumite 100 mužů zavedl v kyokushinu Sosai Oyama, který nejprve po vzoru jiných bojovníků z judo a kendo vybojoval ve třech dnech postupně 300 kumite se svými nejlepšími žáky.I když byl zraněn, byl schopen bojovat i čtvrtý den. Následně byl institut kumite 100 mužů zaveden jako podmínka pro udělení 4. nebo 5.Danu.Brzy se však ukázalo, že ne každý je schopen tuto zkoušku absolvovat a proto je dnes kumite 100 mužů zkouškou dobrovolnou. Od roku 1965 se zápasí 100 kumite v jeden den. Dodnes tuto zkoušku úspěšně absolvovalo 14 bojovníků, převážně z řad kyokushinu. Mezi nejvýznamnější patří :

v roce 1987 Shokei Matsui   - dosáhl největšího počtu  knock outů v historii této zkoušky

v roce 1995 Francisco Filho - absolvoval tuto zkoušku dokonce dvakrát v rozmezí pouhých dvou měsíců