Jiu-Jitsu
Co je to Jiu-Jitsu?
Aneb trocha historické terminologie.
JIU-JITSU – “Jemné umění” je bojové umění, které vzniklo pro potřeby japonské vojenské kasty “SAMURAJ”. Japonští válečníci (Samurajové) bojovali obvykle dvěma meči, přičemž jedním odráželi soupeřovy útoky a druhým útočili. Jestliže ztratil během bitvy některý Samuraj jeden ze svých mečů, ztratil s ním obvykle i svůj život. Pro řešení takových situací byl během doby vypracován systém boje beze zbraně. Jiu-jitsu nabylo své systematické podoby v druhé polovině 16. století. Filosofický základ Jiu-jitsu je položen na ideálu BUŠI-DO (cesta válečníka), kodexu cti Samurajů. Jiu-jitsu je součástí Bu-jitsu (dovednosti válečníka).
Vojenská elita, která v japonské společnosti vládla od 12. do 19. století, byla běžně nazývána buši nebo samurajové. Pojem buši znamená „bojující muži“ a je zpravidla užíván pro vojáky středověku, z nichž většina žila na vesnicích, spravovala své statky, cvičila se v bojovém umění a byla neustále připravena sloužit svým pánům v bitvách. Někteří z těchto provinčních vojáků byli přímými šógunovými vazaly (gokenin, doslova „domácí muži“). Na úplném počátku znamenal termín „samuraj“ ozbrojenou službu vazala. Po 16. století jsou jím běžně nazýváni vojáci, kteří byli přemístěni z venkova, aby žili jako placení vazalové v hradních městech. Od středověku si vojenská šlechta vyvinula svůj vlastní válečnický, spartánský a venkovský životní styl. Pěstováním Cesty vojáka (bušidó) se vůdci snažili vštěpovat ctnosti věrné služby a rodové cti. V extrémních případech mohla věrnost znamenat vůli spáchat pro svého pána rituální sebevraždu, seppuku. V mírovém období Edo se loajální služba postupně měnila ve správní a obřadní povinnosti.
Buši Ozbrojený muž. Samurajové nebo válečníci. Zvláště ti, kteří žili ve středověku na venkově a obdělávali své pozemky, zatímco pěstovali vojenské dovednosti, jezdectví a lukostřelbu.
Bušidan Skupiny ozbrojených mužů buši. Místní a oblastní vojenské skupiny, které vznikaly v provinciích od 10. století. Rané vojenské skupiny byly založeny na příbuzenských nebo smyšlených příbuzenských vztazích. Později se největší uskupení kolem slavných vůdců rozrostla na provinčním základě. Nejrozsáhlejšími bušidan byly skupiny náležející k rodům Fudžiwara, Taira (Heike) nebo Minamoto (Gendži).
Bušidó Cesta vojáka buši.Vojenská etika vyvíjející se od středověku, která zahrnovala ochranu ze strany pána, goon, na oplátku vojenské služby vazalů, hókó. V počátečních fázích byla tato služba podmínečná, služba byla věnována a za ni poskytována válečná kořist. V období Edo, v dílech jako Hagakure se začala cesta bušidó měnit v jednostranný a nepodmíněný vztah věrnosti pánovi. Tokugawští šógunové se však snažili zmírnit některé násilné projevy bušidó, jako je džunši, následování svého pána ve smrti, nebo krevní msty, podobné těm, kterou provedlo 47 samurajů jako pomstu za smrt svého pána.
Samuraj Od slova „saburau“ ve významu „sloužit“. V období Heian existovali strážci sloužící císařskému dvoru, šlechtě rodu Fudžiwara nebo v klášterech. Termín byl postupně rozšířen na provinční vojáky BUŠI obecně. V obdobích Kamakura, Muromači a Edo byl termín samuraj používán pro označení těch vojáků, kteří měli určité postavení nebo úřad ve službách šógunátu nebo pro daimjóy.
Šógun Velký generál. Zkráceno ze slova seitaišógun, ve významu Velký generál. Původně dočasný titul udělovaný císařským princům, kteří v období Heian vedli trestná vojenská tažení za císařský dvůr. Titul šógun byl nakrátko udělen Jošinakovi Minamotovi a později Joritomovi Minamotovi, zakladateli kamakurského šógunátu. Po Jorimotovi se stal zvykem pro vojenské vůdce tórjó z rodu Minamoto, Ašikaga a Tokugawa, kteří založili šógunát, aby nabyli titulu šógun jako výrazu své legitimní vojenské autority vládnout zemi jakožto vojenská ruka císařské svrchovanosti.
K čemu bylo a je Jiu-jitsu určeno?
Jiu-jitsu je určeno pro řešení krizových situací, dává adeptu šanci uhájit svůj život. K čemuž má Jiu-jitsu množství účinných principů a technik. Nikde však není psáno, že vždy musí adept Jiu-jitsu zvítězit. Protože princip šance spočívá v citu (cítění) vejít do soupeřova útoku ve správném čase (principy Oji-waza), který je ovšem velmi krátký. Ve stručnosti řečeno Jiu-jitsu není určeno pro pošťuchování se ve školní družině, ale pro boj o život.
Jaké jsou základní mentální předpoklady pro studium Jiu-jitsu?
Často se setkáváme s nevhodným způsobem výuky bojových umění a s tím spojenou filosofií.
Pár axiomů pro vymezení mentálního prostoru pro studium:
- Cílem střetnutí samurajů je setnutí protivníka. (Miyamoto Musashi)
- Používejte ruce a nohy jako meče. (Anko Azato)
- Protivník je vždy větší, silnější a zručnější - máme jen jedinou šanci.
- Protivník nikdy není sám
Z výše uvedených axiomů plyne, že výuka by měla být vedena s důrazem na studium techniky todome, na minimalizaci času potřebného na jednoho protivníka a zejména na studium vejití do času soupeře.
